Andreas Diefenbach si své místo touhy vytváří ve své představivosti. Prvních 13 let svého života strávil v severním Kazachstánu. Svou cestu hledal mezi středoasijskou divočinou a evropskou civilizací. Jeho strýček žil u Bajkalského jezera. Když přijel na návštěvu, vyprávěl o rybaření pod ledem, o lovu a o sbírání hub v tajze. Andreas si tato vyprávění představoval v dobrodružné krajině s třeskutými mrazy. Poušti podobná dálava zamrzlého Bajkalu se pro něj stala projekční plochou jeho vlastní fantazie. Miluje mráz, sníh a led. Sníh je pro něj symbolem něčeho hřejivého a důvěrně známého. Led a mráz vyjadřují něco neuvěřitelně průzračného a klidného. Dodnes má na toto místo vlastní vzpomínky, aniž by tam někdy byl.